na úvodní stranu přeskočit menu

Ukázka z knihy - Lásko, teď!

Mladý muž s krátkými černými vlasy a štíhlá dlouhovlasá zrzka se opírají o pumpu u chalupy s doškovou střechou. V atmosféře bezstarostného babího léta, kdy si s Májou zase jednou vyrazil, Jacek celkem na nic nemyslí. Shlíží na České středohoří, kterému při pohledu z Levína dominuje nevšední tvar Sedla. Co chvíli očima zalétne také k dominantě samotné obce, viditelné daleko z okolí: ke zvonici na vršku, zbytku starého hradu. Když otočí hlavu dál, vidí pahýl mostu visící ve vzduchu; poslední část dlouho stavěné dálnice. Právě se vedou spory o to, zda dálnice, která už tak ruší celkový idylický dojem z Českého středohoří, protne i L.

V bezčasí hřejivého dne, obklopen magickým obzorem, vzpomene si Jacek na jeden dávný sen: vrátit se do své individuální historie, ovšem za současného stavu poznání. Rozhodne se svěřit se s ním své ženě.

Mája se probere z klímání: „Jak si to jako představuješ?“ zeptá se překvapeně. Je zaražená už jen tím, že Jacek sám od sebe mluví. Podle nějakého záhadného mužského algoritmu se s ní baví tím méně, čím déle s ní je. Svatba, která po chvilkovém opojení deformuje spoustu vztahů ve skutečný společenský, a proto nudný svazek, ho v tomto rysu nijak nezměnila.

„Vidělas Vrať se do hrobu?“

„Jak Šteindler předstírá, že je středoškolák? Jak chodí kolem Pawlowský a bojí se jí naplácat tu tlustou prdel?“

„No... Chtěl bych na nějakej čas znova chodit na základku, kam jsem chodil před ix lety. Zažít zas pocity třídního kolektivismu versus vlastní komplexy. Vždyť mi pořád někdo řiká, že vypadám jako kluk. Tak bych moh s dětma splynout.“

„Možná bych to mohla zařídit,“ přemýšlí Mája, která nedávno začala učit na Boženě, do níž Jacek chodil jako dítě. Vlastně proč ne, uvažuje, ve městě jsou nově, její žáci ho těžko budou znát.

„Vyrazíme?“

„Jo, pohnem se trochu. Chtěli jsme dojít na vodopády.“


Jacek by mohl na mapě Českého středohoří zatrhnout trosky, skály, zákruty cest či skupiny stromů, kde by případného pozorovatele s dalekohledem překvapily prudké záchvěvy miniaturní dvouhlavé postavičky. S Májou jsou zajedno v tom, že venku cítí svou nahotu dokonaleji než v uzavřené místnosti. Milují možnost pozorovat široké panoráma, rozkládající se před jejich očima. V krajině, daleko od ruchů měst, má Jacek v oblibě nečekaně ji přeříznout. Většina jejich cest proto končí slepě v křoví, na poli, v lese...

Protože se Mája z jemu nepochopitelných důvodů bojí v přírodě zout, roztáhne, jak jen to jde, kalhotky, aby je neušpinila, když jimi provléká nohy. Hledá pažemi nejistou oporu na viklajících se kamenech zídky, stojící na cestě k Vaňovskému vodopádu.

V takových podmínkách není čas na předehru. Jacek jí vrazí pyj do zvolna se roztahující pičky a rukama ji pevně svírá v pase. Mája má skloněnou hlavu a pozoruje, jak se jí vlní malá prsa a břicho. A pak, na konci úzkého průzoru mezi stehny, kde se střídavě objevuje světlo, vidí kousíček zvrásněného povrchu Jackových varlat a v pravidelných intervalech kořen jeho údu. Sledovat ty krátké, cílené pohyby jeho bušení ji vzrušuje snad ještě víc než samo šoustání.

detail knihy Lásko, teď!
přehled ukázek