na úvodní stranu přeskočit menu

Ukázky

Host a ryba

„Ty va, já jsem nadrženej, to je hrozný. Myslíš, že jsem chorobně nadrženej?"

„Mně příde, že jseš nadrženej pořád, ale když jde do tuhýho, tak… Ti neztuhne, hh."

„Proč si to myslíš?"

„Tak to tak sleduju."

pokračování ukázky z knihy Host a ryba,

Lásko, teď!

Mladý muž s krátkými černými vlasy a štíhlá dlouhovlasá zrzka se opírají o pumpu u chalupy s doškovou střechou. V atmosféře bezstarostného babího léta, kdy si s Májou zase jednou vyrazil, Jacek celkem na nic nemyslí. Shlíží na České středohoří, kterému při pohledu z Levína dominuje nevšední tvar Sedla. Co chvíli očima zalétne také k dominantě samotné obce, viditelné daleko z okolí: ke zvonici na vršku, zbytku starého hradu. Když otočí hlavu dál, vidí pahýl mostu visící ve vzduchu; poslední část dlouho stavěné dálnice. Právě se vedou spory o to, zda dálnice, která už tak ruší celkový idylický dojem z Českého středohoří, protne i L.

pokračování ukázky z knihy Lásko, teď!,

Mácha: Deníky

Scházíme se

Scházíme se s Lori v Děčíně a frčíme do Doks na světovou předpremiéru Máje F. A. Brabce. Lori je celou cestu odtažitá. Skoro se mi zdá, že se mnou jela jen kvůli tomu, že už jsem koupil lístky.

Ubytováváme se ve Skalce u Doks v klidném penzionu, obklopeném lesem. Dostaneme klíč od podkrovní komůrky. Do Doks pak jdeme pěšky alejí proti siluetě Bezdězu. Lori mlčí. Mé otázky ji otravují. Na Mácháči si kupujeme mojito.

„Takhle jsem tu trávil léto,“ říkám jí, zatímco saju brčkem.

Fotí mě.

pokračování ukázky z knihy Mácha: Deníky, Lori

Mácha: Deníky

Ela přijde

Ela přijde na návštěvu i další večer. Přinese mi ukázat své fotky a poradit se o diplomce.

Dívám se do Elina portfolia a dozvídám se z něj rok jejího narození. Má Kristova léta. Já Máchova, to jde fakt dohromady. Lori je také starší.

Domluvíme přesnou trasu výletu. Příjemně mě překvapuje, ustoupila od svého požadavku vidět Kokořín.

To ještě nevím, že předtím pojedu s Lori i na Housku, takže s Elou stejně půjdeme tam, kde už jsem byl. Odsouzena ke druhému místu. Vyprovázím ji domů. Cena útěchy.

pokračování ukázky z knihy Mácha: Deníky, Ela

Mácha: Deníky

Márinka sedí

Márinka sedí s kamarádkou u stolu, vedle se pohupuje nějaký otrapa, který solí do jukeboxu příšerný tracklist plný Nightwish. Není s nimi řeč. Po chvíli jdou platit k baru a zaseknou se tam na půl hodiny, když do nich nějací chlápci lámou další panáky. Přemýšlím, že vypadnu, zase k Márince domů, sám.

„Jasně, pučim ti klíče,“ nabízí mi, když se zvednu a oznámím jí to.

„To je dobrý. Mamka mi dala klíče,“ cinkám jí do ucha svazečkem.

„Ukaž…,“ zkoumá je. „To ale nejsou klíče od našeho bytu…“

„Tak proč mi je dávala?“ nechápu.

Márinka krčí rameny, nakonec se zvedá i s kamarádkou, loučí se s ní před barem.

Bere mě k sobě.

pokračování ukázky z knihy Mácha: Deníky, Márinka