na úvodní stranu
přeskočit menu
Odkazy
Ohlasy
- Kronika Divadelních novin
Editor a publicista Jaroslav Balvín představil autorským čtením na hradě Hruška (správně má být Houska - pozn. ed.) svou novou knihu nazvanou Mácha: Deníky. Turistický průvodce. Děj bizarního literárního útvaru pohybujícího se na hraně syrové autorské zpovědi a postmoderně mystifikačního deníku se odehrává v současném Máchově kraji. Je prosycen citacemi a překrady z Máchových děl a publikací a článků o něm. Vychází a zřejmě byl i napsán u příležitosti blížícího se (16. listopadu) dvoustého výročí Máchova narození. Autor zde píše mj.: Chtít nějakou pointu, to je přežitek klasickýho dramatu. V životě to takhle vůbec nebývá. Ledňáček je ptáček, kterej nezpívá...
(hul)
Divadelní noviny, 1. 5. 2010
- Nové knihy na Čro3-Vltava
Matoucí název novely Mácha: Deníky.Turistický průvodce rozehrává postmoderní intertextovou šarádu, v níž se střídají úryvky z Máchových textů, z písní Xaviera Baumaxy, narážky na současnou literární scénu a samozřejmě autorův letní máchovský románek, jak jej sám nazývá. Při psaní průvodce Máchovým krajem se totiž tvůrce vciťuje do postavy velkého básníka, ve svých přítelkyních spatřuje Márinku, Lori či Elu a s automobilem a notebookem se vydává po stopách barda, od jehož narození letos uplyne dvě stě let. Kuriózní příspěvek k máchovskému výročí je první vydanou knihou nového nakladatelství Novela bohemica, které založil novinář Zdenko Pavelka.
Jan Nejedlý
Čro3-Vltava, Nové knihy
- Výběr Salonu Práva
Letní román, říká anotace. Hrdinou je Mácha kolem roku 2008. Bydlí v Děčíně, ale to město se mu moc nelíbí. Najde si – to je mu zrovna šestadvacet – pokojík v Roudnici. Sám nebo s Márinkou nebo s Lori nebo s Elou prochází či projíždí na kole či autem Českým středohořím. Je do těch dívek i do krajiny zamilovaný. A pointa tohoto průvodce? Průvodce pointu nemívaj… Hele – klidně žádnou. Zažilas někdy ňákou pointu?... Nejsem Šafránek, abych potřeboval na konci mrtvolu.
Salon Práva, 20. 5. 2010, Výběr
- Psí víno
Picání všechny smutky zahání aneb ledňáček je ptáček, kterej nezpívá
Motto: Mácha je slibným objektem pro slavomamské osobičky, které se snaží urvati ze slávy Máchovy trochu slávy i pro sebe. Najdou se vždy různí lidé impotentního ducha, kteří nemohouce proraziti vlastními schopnostmi, přidržují se nějakého velikána a kořistí z jeho slávy.
Bohuslav Brouk
Máchův kult (v máchovském sborníku Ani labuť ani Lůna – 1936)
Touto ouverturou uvádí nově zrozené nakladatelství Novela Bohemica svůj první vydavatelský počin, prvotinu Jaroslava Balvína (*1981). Autor netrpí ani slavomamem, natož aby kořistil z něčí slávy, impotentním duchem obdařen rovněž není. Jako náš národní bard i J.Balvín je stejně vášnivým cestovatelem po české krajině.Ví, že nejkrásnější pohled na svět je nikoli z koňského sedla, nýbrž ze sedla bicyklu či okénka automobilu. Sex, víno a český populár tak trochu na Cestě, tím by se dal povrchně shrnout obsah Deníků/turistického průvodce. Text je ke svému prospěchu komprimován, oproštěn od všech nánosů banalit a zbytečností, vatu byste marně hledali. Stejně marně byste hledali i silný dějový příběh. Není, což však neznamená, že by text byl pouhým několikanásobným výluhem sáčkového pigi čaje. Jeho nosné části, se nacházejí jaksi stranou, skryty hlavnímu proudu textu, což se možná čtenář dovtípí až po přečtení celé knížky, která je notně prošpikována spoustou zdánlivě nesourodých citací od Máchy, přes S.Plathovou až ke Xavieru Baumaxovi, včetně projevů lidové tvořivosti v podobě nápisů na mnohých kulturněhistorických památkách (str. 115). Není však Balvínova novela jen jedním z řady duplikátů nadržených pubertálních Nicků Hornbyů? Nick Hornby v intelektuálně romanticky rozevlátém hávu? Ne, protože Hornby nejezdil na kole.
„Když pak jedeme po dálnici, ptá se mě: „Hele, a jakou bude mít ten tvůj průvodce pointu?“
„Průvodce pointu nemívaj...“
„Tak von to taky moc průvodce není,“ směje se.
„Hele-klidně žádnou. Zažilas někdy ňákou pointu?
„Život je rozmazaná skvrna, bez ano a ne, věčný pochyby,nezřetelný začátky a nekonečný konce,“ říkám pak. „Chtít nějakou pointu, to je přežitek klasickýho antickýho dramatu. V životě to takhle vůbec nebývá. Ledňáček je ptáček, kterej nezpívá.“
Jak vidno, všechno se na kole přece jen rozjezdit nedá.
Petr Štengl
Psí víno 52/2010
- Výlov Tvaru
Kniha Jaroslava Balvína Mácha: Deníky mě zklamala, ani ne tak svými kvalitami, jako žánrem samotným. Měl jsem mylná očekávání, nechav se zmást jejím podtitulem Turistický průvodce – čekal jsem něco v duchu waldenovské esejistiky, rozhodně ne beletrii. Po zjištění svého omylu jsem se do textu začítal neochotně, s přemáháním a zatvrzelostí – není divu, že si mě nezískal. Vidím v něm další z nesčetných případů, kdy autor píše o svém psaní, respektive o tom, jak těžko se mu píše; tyhle tvůrčí peripetie jsou promíseny všemožnými erotickými eskapádami a celé je to okořeněno zaručenou postmoderní ingrediencí, intertextualitou – ne, tenhle koktejl mi vážně není po chuti. A to i přesto, že hlavní hrdina je mi v lecčems podobný a vlastně by mi měl být sympatický… Tak či tak, nezbývá než dál čekat na monografii o Máchovi-chodci. Třeba mě však do konce roku ještě někdo překvapí a potěší – máme koneckonců to výročí a Mácha letos přitahuje snad všechny, co mají s literaturou něco společného...
Michal Škrabal
Tvar 13/2010, 24. 6. 2010
- Čili chilli
Ká Há Mácha má letos výročí, takže je na každém rohu. Když už někdo vykrádá Máchu, je prima, pokud u toho aspoň umí sám psát. A to Jaroslav Balvín umí. Takže jestli chcete vědět, jakým hákem by to klasik bral, kdyby žil dneska, podívejte se na průvodce jeho krajinou 200 let po narození.
Čili chilli 7/2010, s. 61
Rozhovory, glosy, informace
Projekty
Přátelé
