Márinka sedí s kamarádkou u stolu, vedle se pohupuje nějaký otrapa, který solí do jukeboxu příšerný tracklist plný Nightwish. Není s nimi řeč. Po chvíli jdou platit k baru a zaseknou se tam na půl hodiny, když do nich nějací chlápci lámou další panáky. Přemýšlím, že vypadnu, zase k Márince domů, sám.
„Jasně, pučim ti klíče,“ nabízí mi, když se zvednu a oznámím jí to.
„To je dobrý. Mamka mi dala klíče,“ cinkám jí do ucha svazečkem.
„Ukaž…,“ zkoumá je. „To ale nejsou klíče od našeho bytu…“
„Tak proč mi je dávala?“ nechápu.
Márinka krčí rameny, nakonec se zvedá i s kamarádkou, loučí se s ní před barem.