na úvodní stranu přeskočit menu

Za ještě větší kraviny o Máchovi

Liberecký knihovník a básník Marek Sekyra (1974, Ústí n. L.) ve své knize Máchovské mýty a omyly (Kruh autorů Liberecka 2010) paušálně odsuzuje všechna díla, která se striktně nedrží "pravdy o Máchovi". Jako by ji někdo mohl znát.

Sekyrova publikace je vědecky erudovanou polemikou s mnoha odbornými, bohužel ale i literárními pracemi, které vznikly o Máchovi nebo byly více, ale i výslovně méně inspirovány Máchovým životem, dílem či postavením v české historii a kulturním povědomí. V suchopárném Sekyrově pohledu putuje do koše "nechutně vulgární" persifláž Jám Lubora Kasala. Ivoně Březinové, která přibližuje Máchu dětem v Básníkovi v báglu, vyčítá Sekyra řadu věcných chyb, ale i jednotlivé prvky její vlastní fikce. Moje Mácha: Deníky jsou pak pro autora "jednou ze zpovědí těch, kteří si vymýšlí kraviny o tom, že jsou Mácha".

Pokud by se Marek Sekyra ve svých nedůtklivých výpadech ohrazoval jen vůči odborné a populárně-naučné literatuře, nechal bych to být. I když mě ani v případě Máchova životopisu popravdě nezajímají skutečnost a fakta. Zajímá mě spíš právě to, jakým způsobem a proč byla tato skutečnost v následujících desetiletích pokřivována. Ostatně vzhledem k tomu, že česká historie, resp. historiografie je skoro z podstaty fabulační, mýtotvorná a pábitelská, řekl bych, že nemá moc cenu přít se o nějakou „pravdu“ a „objektivitu“. Spíš bychom si měli přiznat, že se pohybujeme na tekutých píscích; měli bychom se upínat k hledisku věčnosti a kontemplovat před apokalypsou; však je ještě rok času.

Nepochopitelné je hlavně to, že ve své knize liberecký knihovník doslova rozsekává i beletrii, která si bere Máchu a jeho postavení v české kultuře jen jako inspiraci či zdroj k vlastnímu tvůrčímu vkladu, třeba k satirickému komentáři k českému národoveckému patosu. Jistě, kvalita vzniklých děl je kolísavá, ale principiálně je tato postmodernistická volnost úplně v pořádku. Osobnost Máchy lze po tom všem, čím se v průběhu dvou set let stala a čemu sloužila, definovat i jako svébytný český mýtus a každý další odvozený a přivěšený mýtus, každá máchovská brikoláž má právo na existenci. A to včetně fantasmagorií o Máchově pobytu v budoucnosti nebo projekce sentimentální autorky červených románů do Máchovy Lori.

Knihu Marka Sekyry ilustrovala jeho dcera Malvína Anna. Neodchyluje se náhodou tato její kresba od skutečné scény v Máji?

Rozhovor s Markem Sekyrou o jeho vztahu k Máchovi čtěte na webu Českolipského deníku.

vloženo 28. dubna 2011, štítky: Nezařazené

Vaše komentářenový

[1] právo na existenci

Na Vašem místě bych se pane Balvíne těšil, že Vás někdo čte, že mu to stojí za komentář,i on má na něj právo, že Vám tedy dělá reklamu. Vaším úkolem není obrana Vámi napsaného, nýbrž psát. Psát jak nejlépe umíte, tedy dobře. A to se snad děje, pokud se nemýlím.

19. května 2011, 14:46, vložil moc

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články