na úvodní stranu přeskočit menu

Psychopatická fascinace géniem

"Fascinující splynutí formální a obsahové roviny," píše o Mácha: Denících Tomáš Suk v labskoústecké studentské kulturně-literární revue H_aluzi, ovšem dodává, že "k dosažení špičky české literatury (která zase tak vysoko není) má kniha ještě daleko."

Fascinace Máchou, romantický kraj a trochu té erotiky

Je stále rok Máchy. Někteří si dělají z Máchy nehynoucí symbol literatury, kdo umí odříkat nazpaměť první čtyři verše Máje je „king“, bohužel ale na této metě většina lidí končí a Máj považují za šíleně romantické dílo a nedej bože, že by znali od Máchy něco jiného. Ono to tak dopadá vždy, když se něco stane součástí popkultury. Ovšem bacha na ni, popkultura nevtahuje do sebe jen lidi literaturou nepomilované, ale také ty, kteří se ji nechávají znásilňovat každým dnem. Vezměme si, co se v tomto roce o Máchovi napsalo studií, kolik se uskutečnilo konferencí a literárních setkání na téma Mácha. Jenže! Pořád mi za tím vším nějak chybí jeden detail a tím je právě Mácha sám, tedy ten neidylizovaný literát abstrahovaný od balastu.

Jedna ze zajímavých knih, která se částečně dotýká Máchy a přitom mu nepřidává nutné máchovské klišé, nese název Mácha: Deníky, Turistický průvodce a jejím autorem je Jaroslav Balvín. Je opravdu otázka, nakolik se Turistický průvodce věnuje Máchovi, spíše jde jen o jakousi vypravěčovu psychopatickou fascinaci géniem. Příběh je zasazen do současnosti a vypravěčem je značně sexuálně založený šestadvacetiletý muž, který se stylizuje do Máchy: „Jmenuji se Mácha a mám přesně šestadvacet let.“ Stylizace je čtenáři vnucená takřka na každé stránce:„ ,Ale vaděj mi ty tvoje úlety!´ (…) ,Že kradeš klobouky. Že si vymejšlíš kraviny o tom, že jseš Mácha a já Lori.´“Také se v knize čtenář dozví o průvodci, který má vypravěč momentálně rozepsaný, takže vznik knihy sledujeme jakoby zevnitř (že by intermetaliteratura?).

Kniha svým pojetím připomíná např. díla Ludvíka Vaculíka, a ač s autorem klidně budeme hrát hru na vypravěče a autora, je jasné, že tihle dva mají k sobě velice blízko, a i když určité události jsou jistě smyšlené, psychologická stránka vypravěče nemá od autorské daleko.

Své texty autor nechává prolínat nejen s texty Máchovými, ale také např. s texty Xaviera Baumaxy. Někdy vznikne opravdu zajímavé a vyvážené spojení: „Další půlrok jsem hodně času prožil v Litoměřicích.První dny v tom městě mezi pahorkatinou jsem byl přešťastný. Zvlněné Středohoří mě uvádělo v úžas…“ (Dagmar Štětinová: Lori – múza Karla Hynka Máchy), jindy se to autorovi zkrátka nepovede a kontrast mezi autorovým stylem a stylem Máchovým působí rušivě: „,Héj, nemáš cigáro?!´ zavolá na mě. – ,Nemám.´ – ,Jak to?´– ,Nekouřím.´ – ,Nekecej, co to máš v kapse… Tak mi puč aspoň pade.´ – ,Héj, von s tebou mluví,´ přidá se jeho holka. ,Puč mi pade, ne?´“ a dále následuje: „Co je to svět? Lidé. Jen ti jsou vini za všechnu lidskou hrůzu a násilí na svých spolubratrech na planetě.“ (Karel Hynek Mácha: Pouť krkonošská). Kontrast je v umění zajímavý prostředek, ale ne vždy se hodí, vždyť i sám Mácha by těmhle typům odpověděl jinak a z plných plic, takto je kapitola v knize zakončena úryvkem z Pouti krkonošské, takže vlastně tak trochu bez konce.

Jak je patrné již z úryvků, samotná stylistická stránka knihy je dost uvolněná a až na pár zajímavých poetických momentů a jazykových obratů se jedná vcelku o lehké čtení (nepočítaje samozřejmě texty Máchovy, které jsou do kompozice vložené). Text je z velké části tvořen přímou řečí a jediný rozdíl mezi textem vypravěče a textem postav je ten, že text postav je více zasažen obecnou češtinou. Jazykový styl textu je asi nejlepším řešením pro téma, které sama kniha zpracovává, neboť kromě toho, že hlavní hrdina objíždí místa máchovského kraje např. Doksy, Kokořínsko, Litoměřicko atd., také objíždí - nebo by rád objížděl - tři hlavní hrdinky příběhu, které jsou taktéž pro čtenáře stylizované, jsou jimi: Márinka, Lori a Ela. Téma sexu a touhy po sexu je v knize hojně zastoupeno a místy si člověk přijde, že čte La rose d’amour či nějakou podobnou erotickou zajímavost.

Erotické scény mě v knihách nijak nenadzvedávají ze židle, ovšem co ano, je kompozice kapitol. Hlavní kapitoly jsou čtyři, nazývají se Mácha, Márinka, Lori a Ela; kapitola, která nejvíce reflektuje vypravěče zevnitř, je Mácha a tvoří také nejvíce organický celek, ostatní kapitoly působí občas neuspořádaně i na postmodernu. Budiž tedy, občasná postmoderní rozhozenost vyprávění nevadí, ale pak bychom s tímhle přístupem neměli dělat ze čtenáře pitomce. Mám tím na mysli podkapitolky, které v průměru čítají tak čtvrtku až půlku normostrany. Jen pro příklad náhodně otevírám stránky: „Docházejí mi kondomy – Docházejí mi kondomy a musím si jít do šuplíku k otci.“ Následuje odhadem čtvrt normostrany. Dále: „Ráno mě budí telefon – Ráno mě budí telefon,“ následují čtyři řádky a konec podkapitoly. A tak je to prakticky u všech kapitol - Když jsou názvy podkapitol stejné, jako první slova podkapitol, pak se ptám, proč tam ty názvy jsou? Nabízelo by se odůvodnění, že slouží k orientaci v textu a že tedy podle názvů podkapitol si čtenář dohledá konkrétní pasáž v obsahu, ale chyba! Obsah má jen sedm položek, z toho jen čtyři z nich jsou názvy kapitol a zbytek jsou kapitolky, jejichž obsahem jsou bibliografické údaje, v kterých se nějak pozapomnělo na časopis H_aluze, z kterého se taktéž v textu cituje. Redaktoři ale nejsou takoví ješitové, aby si z toho něco dělali.

Postupujme ke konci a nechme malichernosti stranou. Protože již bylo řečeno, co chtělo být řečeno, nezbývá než závěrečné hodnocení: kniha Jaroslava Balvína je zajímavá prolínáním autorských textů a textů Máchy. Forma podporuje samotnou stylizaci do Máchy, která je „napůl cesty“. Řekl bych, že se jedná o fascinující splynutí formální a obsahové roviny, a proto bych knihu čtenáři doporučil, ovšem s upozorněním, že k dosažení špičky české literatury (která zase tak vysoko není) má kniha ještě daleko.

Tomáš Suk. Autor je studentem bohemistiky na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

H_aluze 13/2010

vloženo 23. října 2010, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články