na úvodní stranu přeskočit menu

Povídka v němčině

V antologii "übergrenzen" mi právě vyšel text "Příští rok v Jeruzalémě".

Napsal jsem ho s pomocí Marlen Schachinger (Institut für Narrative Kunst) a Pavla Straky (Památník Terezín). Kniha, kde publikují mj. Josef Haslinger nebo Michael Stavarič, vychází ve vídeňském nakladatelství Septime. Na anotaci

Příští rok v Jeruzalémě (ukázka)

Karel a Hilda milovali výlety po okolí. V zimě na běžky na Babiny, grog na zahřátí na německém statku, kterých tehdy bylo v Českém středohoří jako máku. Během prázdnin vyráželi zrána, dofrčeli až na Střekov a odpoledne prořádili v ústeckém bazénu.

Pokud měli chuť vidět svět z výšky, vyšlápli si na Radobýl. Dnes, na konci srpna roku 1937, šli s přáteli. Byli to Židé, Češi i Němci z několika ročníků obou gymnázií v Litoměřicích, českého i německého.

Když vystoupali na vrchol, Karel se podíval na dřevěný kříž a řekl, že Bůh si jako vyvolený národ vybral Židy. Hilda řekla, že panskou rasou jsou ovšem Němci. Karel řekl, že na tom, že jsou Němci a Židé dva ostrovy, se lze shodnout, což však neznamená, že by spolu nemohli vycházet, a jako příklad uvedl to, že když nastoupil Hitler k moci, zástupci německé sionistické federace mu upřímně pogratulovali. Hilda odvětila, že vůdce nicméně říká, že by se Židé měli z Evropy klidit. „Vždyť už se kliděj,“ řekl Karel.

„Takže je jenom otázka, co bude s námi dvěma,“ řekla Hilda.

„To je otázka,“ souhlasil Karel. „Jestli tu zůstat s Němci, nebo odejít za Židy.“

Karel si všiml, že se Hildě na čele udělaly roztomilé vrásky, ale dívka za chvíli začala zpívat.

„Deutschland, Deutschland, über alles…,“ neslo se krajem, nad nímž zapadalo slunce.

„Nezatančíme si?“ navrhl Karel. Řekl, ať se chytí kolem ramen, a vytvoří kruh. Sám pak skupinku rozpohyboval. Tančili dokola čím dál rychleji, Karel ukazoval, jak vykopávat nohama. „To byla hóra,“ řekl, když se po chvíli skupinka se smíchem rozkutálela po svahu. „Povídal strýc z Prahy, že se tančí v Palestině pro utužení morálky. Po večerech, když přijdou pionýři utrmácení ze zvelebování Erec Jisra'el.“

„Pěkný,“ řekla Hilda. „Goebbels poslal do jednoho kibucu lidi z propagandy, a taky se jim líbil.“

Setmělo se. Odešli, Karel s Hildou ruku v ruce. Mladí, naivní, zblblí, jak z plakátu. Ještě že se měli tak rádi. Na Radobýlu po nich toho krásného předválečného podvečera zůstala slehlá zem.

...

(2014, úryvek)

vloženo 13. května 2015

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články