na úvodní stranu přeskočit menu

Petr, Petra & blbec z Litoměřic

Povídka o Facebooku, kterou jsem napsal pro noviny Pod Řípem. Jste blbci, nebo šmíráci?

V novinové sazbě čtěte zde

Spisovatel Vladimír Páral kdysi rozdělil lidi na ty, kteří mají byt a kteří ho nemají. Dnes bychom ostnatý drát kladli spíše mezi lidi, kteří jsou a nejsou na Facebooku. A hrdinové naší další krátké povídky na něm jsou.

Petr si zřídil facebookový profil z pracovních důvodů, časem se ovšem naučil využívat ho i soukromě, a když se s ním rozešla Petra, nakonec i ke šmírování. Petr věděl, že má nějaké techtle mechtle s jedním blbcem z Litoměřic, a po rozchodu jednou za čas (dvakrát třikrát za den) kontroloval její i jeho profil, aby byl v obraze. Nějakou dobu se nic nedělo, až jednou – prásk! Litoměřičák změnil svůj stav na ve vztahu a aktualizoval taky profilovou fotku, na níž objímal Petrovu expřítelkyni. Ačkoli je Petr mírumilovný nekonfliktní člověk, pocity, s jakými se na jejich sladké úsměvy někde na lavičce v Jiráskových sadech díval, nebyly prosty čiré nenávisti a chuti toho blbce zabít. Uragán agresivních pocitů ho potom motivoval k ukecávání nebohé dívky, aby to s ním ještě zkusila; jako ješitný chlap si holt potřeboval dokázat, že umí hnout s věcmi. Stalo se, a on se škodolibě s pocitem vítězství ujistil, že blbec z Litoměřic vrátil stav i vytlemenou profilovku zase zpátky. Nic však netrvá věčně, ženská srdce jsou nevyzpytatelná a nestálá a Petra se s ním za pár týdnů stejně opět rozešla. Co teď bude dělat, říkal si Petr: racionálně uvažující člověk (jako on) by si po tom přemetu dal asi na chvíli voraz, uvažoval…

Minulý víkend nemohl Petr spát, i když dělal všechno možné i nemožné: lehnul si na levý bok, aby přitlačil a tím zpomalil srdeční tep, dýchal pránájámu se zadržením dechu po výdechu, vstal, oblékl si župan, dal si trochu čokošky, vypil teplé mléko s medem, četl si v pozici na břiše, vyvětral místnost... Namísto blahodárného spánku se ale další hodiny převaloval v posteli. Zopakoval tedy všechny procedury ještě jednou, k ránu konečně na krátkou chvíli usnul, měl neklidné zmatené sny – a pak musel vstát a strávit další krásný nový den v kondici zombie. A takhle to s ním bylo po tři noci! Strhaný pak v pondělí v práci na počítači znovu po čase zkontroloval facebookový profil své bejvalky; žádné indicie: v tomhle je Petra stejná jako on: nevystavuje své soukromí prostřednictvím jednoduše geniálního nápadu zakomplexovaného amerického vysokoškoláka (kdo neviděl film The Social Network – mluví se tu o zakladateli Facebooku, Markovi Zuckerbergovi). To blbec z Litoměřic je jiný šálek kávy, ostatně jeho profil je veřejný. Tak copak tu máme? – hop, a je tu změna stavu na ve vztahu a aktualizace profilové fotky, na níž se na Petra oba staronoví milenci v objetí culí někde ve středohoří…

I když se to líbilo 38 lidem z celkem 616 blbcových přátel, náraz to byl pro Petra už menší než minule. Když to vzal kolem a kolem, vlastně byl rád, že ví, na čem je. Shodou okolností měl rozečtenou Casanova sútru od nechvalně známého gurua Járy, a v jednom mu po třínočním převalování v posteli musí dát za pravdu: když začne žena spát s novým mužem, bojuje tento muž s tzv. háčky, které do své exky zasadil její bývalý (zaháčkoval si ji). Dá se čekat, že Petrova bejvalka vstoupila s tím blbcem do stejné řeky již před nějakým časem: krásné dívky jdou v čase svého rozpuku z objetí do objetí – jemně řečeno. Druhou změnu stavu a aktualizaci své profilovky chtěl mít už přece jen trochu poučený Litoměřičák lépe pojištěny, a tak vyčkal, než se s ním Petrova expřítelkyně vyspí. Jejich bouřlivý víkend, kdy se tak stalo, Petra energeticky naprosto vysál, protože na určité úrovni vědomí bojoval s litoměřickým blbcem o háčky, které do Petry během společně stráveného času poctivě vkládal. Nám nezbývá než s Petrem doufat, že je ten blbec vytáhnul všechny naráz, aby se náš podřipský hrdina při jejich dalších radovánkách už v pohodě vyspal.

Jaké je poučení, přátelé? Prostřednictvím Facebooku, sociální sítě fungující na bázi viru, můžeme jakožto část pasivních uživatelů (šmíráci) velmi rychle odhalit věci, o nichž jsme se v době předfacebookové dovídali z drbů nebo přímou konfrontací daleko později a někdy vůbec ne. Na druhou stranu, a teď mluvíme o určitém procentu aktivních uživatelů (blbci), je Facebook pouze technickým prostředkem, jak dát něco najevo: to, do jaké míry chceme sdílet své soukromí se světem, pořád závisí na našem osobním rozhodnutí a vkusu.

Třeba já bych neměl žaludek na to vystavit ženu jako trofej, ať už do profilové fotky či kamkoli jinam. Už jen proto, že vím, že ty, co za to stojí, jsou nepolapitelné jako kočky. Ano – jsou přítulné, pěkně se lísají – ale umějí taky seknout drápkem, utéct na několik dní nebo se ztratit a nikdy se nevrátit – když to třeba vůbec nečekáme.

Povídka vyšla v novinách Pod Řípem.cz 3/2012. Periodikum je distribuováno do schránek v Roudnici n. L. a okolí. Jeho web najdete tady.

vloženo 19. dubna 2012, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články