na úvodní stranu přeskočit menu

Otevřít se, otevřít se, otevřít se

Na uvedení Lásko, teď! v pražském Domě čtení držel řeč pro návštěvníky večera spisovatel Vladimír Páral, kterému jsem knihu připsal.

Já jsem přijel z Mariánských Lázní kvůli této vzácné příležitosti – abych viděl svého živoucího pokračovatele. Tzn. když jsem já některými zlomyslnými lidmi nazýván klasikem, tak tady vidíte preklasika; což je vzácné stádium, něco takového, jako když se z larvy rodí motýl. Já jsem předem říkal svému vzácnému hostiteli, nakladateli Zdenkovi Pavelkovi, že nenávidím, když autor čte ze své knihy – mně je z toho vždycky horko. Jsou autoři, kteří předčítají vražedně dlouho a s šílenou chutí. Já jsem si říkal – bude to sympatický člověk, udělal mi takový kompliment, bude chvilku číst, vzadu bude nějaké víno, hezkej zpěv – no prostě musím tu nudu přečkat – leč – no to bylo – co to se mnou je – to je nádherný text! Ale nebudu ho přechvalovat, on to nepotřebuje. Jsem okouzlen třeba tím, jak ta dívka roztočí sukénku jako řetízkový kolotoč...

Podle mého je velká próza próza inspirovaná. Každý mladý autor, včetně mě samotného kdysi dávno, má živé vnímání světa. Dobrý spisovatel nikdy nenapíše „na stromě zpívá pták“ – to je tentokrát bez narážky –, ale napíše „na rozkvetlém kaštanu trylkuje slavík“. Jestli má ve větě čtyři místa toho "pinu", tak tam dá vysoké cifry. Nebude pracovat s jedničkou a nulou, ale s osmičkami a devítkami... Text je to koncentrovaný, nabitý, autor sám vypadá tak, jako jsem kdysi vypadával v těch krásných letech. U mladých mužů je krásné, že jsou schopni vnímat, otevřít svou mysl, více než mladé ženy.

Bude mi osmdesát, viděl a zažil jsem spoustu věcí, pěkných i nehezkých, ale čemu jsem se na světě naučil hodnotnému, co jsem poznal a co vám můžu předat: zapomeňte na knihy, zapomeňte na vzdělání, zapomeňte na zkušenosti, na všechno. Nejlepší, co člověk může udělat, je otevřít se, otevřít se, otevřít se. Autor je z Litoměřic, já jsem dlouho žil v Ústí, hodně erotické jsou i Teplice – jako by to byl nějaký erotický trojúhelník, jako by celá česká erotická literatura byla soustředěna v severních Čechách: Karel Hynek Mácha, E55...

Víte, člověk by mohl říct, že autor píše pornografii. Ano – v textu jsou kusy pornografie. Ale co má bejt? Podívejte se, já byl na nějaké výstavě v Rudolfinu a byl tam nějakej Japonec a měl tam svázané nahé dívky. Já jsem se na to díval a říkal si, bože můj… Tím chci říct, že svázaná nahá dívka může být stejně tak v pornografii jako ve vysokém umění. Mezi pornografií a uměním tedy existuje jistý průnik.

Ale zpět k autorovi. Po letech, až já budu už dávno odpočívat na nedalekém hřbitově, vaše krásné děti o něm budou říkat –  tady je ten velkej spisovatel, on tehdy začínal, v jakým to bylo roce, no, maminko, v jakým to bylo roce, 2015? Ne, to byla válka, to bylo ještě před válkou, no, 2011… A tím vstupuji do vašeho života a přeji vám – co si přeje spisovatel – slávu, peníze, ženy, potlesky, květiny a to hlavní – otevřít se.

Foto Josef Straka, další fotografie naleznete na portálu Literární.cz

vloženo 18. prosince 2011, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články