na úvodní stranu přeskočit menu

Nová povídka v H_aluzi

V kůži dnešní třicátnice!

Kde život její se v půli pouti hroutí

(Josefu Jedličkovi, Lily Allen & Věře H. ke třicetinám)

Po pátym je každá pěkná, po šestym se to láme, po třetí je každej spisovatel, proběhne mi hlavou, když po paměti nahmátnu drnčící mobil. Romantický stisk rukou na displeji staré nokie mě přesvědčí o tom, že další krásný nový den nevyhnutelně začal. Blikající ikonka dopisní obálky potvrzuje mé podezření, že na světě už není místo pro nové zprávy. Mažu paušálně všechny, naskočí jedna nová. Dobré ráno, srdce, smajlík! přeje mi; pche – bleje to jak čítanka. Čím víc emotikonů, tím míň emocí.

Po pivu nestojí. Celer a petržel, aby vydržel. Každý den litr mlíčka, bude ti stát jako svíčka. Chceš-li soulož ohnivou, obal péro kopřivou, odpovídám mu.

V poklusu houfuju dohromady věci na dnešek. Jde to špatně: klíče ani doklady neprozvoníš, natož svůj mobil, když není v dohledu jiný – trudná rána singles.

Venku mráz, ráno čisté jak sencha. Široko daleko skrumáže domů s pařáty antén, už absurdních v digitálním věku. Kolemjdoucí se pozastavují nad tím, kolik je stupňů. Češi se divěj, i když je horko i když je zima. Češi se vždycky divěj. Utrhnu zuby cárek rtů, byl do větru, ale už se stal mojí snídaní... 

Celá povídka v H_aluzi 27/2014

vloženo 15. dubna 2014, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články