na úvodní stranu přeskočit menu

Nickel, Odeon & gastronomie Liťáku: Poctivej tatarák vleze až na mozek

V Johaně se radši přeptejte, zda má kuchař na mrazáku skutečně maso mladých býčků.

„Kde jseš tak dlouho, merde?“ houkne podmračený Odeon na udýchanou Nickel, která právě flákla kabelkou na stůl.

Excuse moi!“ rozcapí se mladá žena na židli a rozhodí rukama. „Miřejovická stráň a novej sběrnej dvůr u pokratickejch závor nás všechny zničí. Vedení se prsí, jak se v Liťáku buduje, a my na úřadu můžem u papírování vypustit duši.“

„Takový výmluvy šustí papírem. Dala ses na amanty, co? Starej bejk Odeon ti už nestačí.“

„Ale miláčku,“ uhodí se Nickel sevřenou pěstí třikrát mezi prsa, „vždyť víš, že mé srdce bije jen pro tebe. Co si dáš, monamour?“

„Chceš mi zavřít hubu žrádlem?“

„Neobjednáme si grilovanýho lososa?“ listuje Nickel v menu.

„Ty si dej, co chceš. Já na tebe čekám hodinu, tak mám hlad jak tatar. Steak à la tartare!“ zakřičí Odeon na číšníka, který polekaně vzhlédne od pípy, u níž vytáčí plzeň.

Mon dieu!“ povyskočí Nickel. „Ty se nebojíš trichinelózy, cysticerkózy nebo echinokokózy?“

„Nejsme u čamanů, aby se v kuchyni pásly tasemnice. Jenom se rozhlídni,“ rozmáchne Odeon rukama. „Žádnej vikslajvant, ale zase ani vokázalej luxus. Stará dobrá dřevem obložená hospoda, pro fajnšmekry nenápadný dobový prvky. Kdyby se takhle do kupy dala celá Palachovka, byla by z ní pěkná novoměstská ulice, ne nepodobná širokejm pařížskejm bulvárům blahý paměti. Tahle část města má v sobě něco těžko popsatelnýho. No…“ zaváhá Odeon a v oku gourmeta se při upřeném pohledu z velkého okna restaurace zaleskne slza. „Možná jsem krapet zatíženej. Vodsud totiž zírám přímo na barák, kde jsem si pořádně užil s jednou bejvalkou:Cherchez la femme, ma belle.“ 

„Och, ty a tvé košilaté příběhy!“ poskočí Nickel na židli. „Vyprávěj!“

„Než jsme se poznali, bydlel jsem v podnájmu s básníkem, se kterým nebyla řeč, tak jsme se u mě s roštěnkou scházet nemohli. Holka byla kapánek pod zákonem, tak je ti jasný, že bydlela u rodičů. Její fotřík měl ale soukromou alergologickou praxi v přízemí přesně toho domu, na kterej upírám zrak. Čipera mu po nocích kradla klíče a pak jsme si to rozdávali přímo na dochtorskym lehátku. Když mě ta pipinka nechala, nedalo mi to a aspoň jednou jsem se k němu objednal. Zatímco mi napíchával jednu mojí tlustou ruku, druhou jsem sentimentálně hladil koženku, kterou jsem v jedinečný chvíli vášně mohutně potřísnil –“

„No tak dobrou chuť,“ zakroutí Nickel očima a pustí se do lososa, kterého zrovna přinesl číšník. Ten posléze před Odeona položí talíř s porcí tataráku. Penzista ponoří čumák skoro až do dolíku v masu, kde se skví žloutek, a nábožně nasaje vůni pokrmu.

„Vědělas, že vůbec poprvý se tatarák dělal v mý rodný Francii?“ podotkne, pomalu rozmíchává vajíčko v syrové svíčkové a lepkavou hmotu promísí s kupičkami pikantního koření. „Takhle bych zatočil i s těma tvejma mladejma bejčkama! Upálil bych je kombinací chilli, cibule, česneku a worcesteru, namazal si je na chleba a rozdrtil svejma nesmrtelnejma zubama!“ mrmlá Odeon, zatímco se cpe, až mu mleté hovězí leze ven ušima.

„Nemluv jak tatar!“ štěkne na něj Nickel. „Říkala jsem ti, že s nikým nic nemám.“

„To ti tak věřim!“ zvýší hlas Odeon a začíná se ládovat už druhou topinkou.

Ke stolu hádající se dvojice se mezitím přiloudal číšník, který rozpačitě čeká, až dostane slovo.

„A co ty tu stojíš jak tvrdý y?“ vzkřikne Odeon, zatímco si tatarskou směsí maže třetí krajíc chleba.

„Moc se omlouváme, laskavě prosíme o odpuštění, ale…“ neví číšník, kam s očima.

„Tak co je, merde?“ zaburácí Odeon, až o sebe na tácu zacinkají prázdné půllitry, které pikolík před chvílí posbíral po hospodě.

„Omylem jsme vám udělali tatarák z vola.“

Nickel se rozchechtá a zakřičí: „Tak už ti to vlezlo na mozek!!“

„Ty kráso!!“ zařve Odeon. „A ten její fotr mi zrovna na voly diagnostikoval alergii!!“

 

 

Pozn.:Text byl publikován 14. 8. 2013 na webu Polabských novin

 

Hodnocení

+

+ Rekonstruovaný interiér

+ Nekuřácké prostředí

-

- Ne zcela dostačující výběr jídel, převažuje česká kuchyně

Celkový počet hvězdiček

* * * *

Počet hvězdiček

 * – Otřes, ** – když je hlad, *** – ujde to, **** – dobrý podnik!, ***** – luxus!!!

Ponaučení

Chcete-li si dát tatarák, raději se třikrát přeptejte číšníka, zda má kuchař na mrazáku skutečně maso mladých býčků.

O gourmetech

Odeon Renaud (1948) si své ve francouzském gourmetském listu Guy faim už odsloužil. Osud ho zavál do "Benátek severu", jak říká Litoměřicím na severu Čech. Díky štědré penzi si tu mohl nabalit dívku, která chce vystupovat pod pseudonymem Nickel (1980). Ta pracuje na městském úřadě jako kancelářská krysa. Společné večery tráví originální dvojka v některém z místních podniků a ve volných chvílích o nich píší recenze na můj blog.  

vloženo 19. srpna 2013, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články