Autor tuhle zevloval na parkánech v Litoměřicích se dvěma holčinami, když se objevil fotograf Litoměřického deníku Karel Pech.
"Nechcete být zítra v novinách? Potřebuji figuranty k fotce rekonstruovaných Jezuitských schodů." Chtěli jsme a s námi i z batůžku Dakine vytažená knížka Mácha: Deníky. Obrázek je i na webu Deníku.
Márinka sedí s kamarádkou u stolu, vedle se pohupuje nějaký otrapa, který solí do jukeboxu příšerný tracklist plný Nightwish. Není s nimi řeč. Po chvíli jdou platit k baru a zaseknou se tam na půl hodiny, když do nich nějací chlápci lámou další panáky. Přemýšlím, že vypadnu, zase k Márince domů, sám.
„Jasně, pučim ti klíče,“ nabízí mi, když se zvednu a oznámím jí to.
„To je dobrý. Mamka mi dala klíče,“ cinkám jí do ucha svazečkem.
„Ukaž…,“ zkoumá je. „To ale nejsou klíče od našeho bytu…“
„Tak proč mi je dávala?“ nechápu.
Márinka krčí rameny, nakonec se zvedá i s kamarádkou, loučí se s ní před barem.
Bere mě k sobě.
"já se vidím, plochá a směšná, z papíru vystřižený stín"
zjisti o mně víc
© 2010-2012 Novela Bohemica a Radek Červený, všechna práva vyhrazena |
