na úvodní stranu přeskočit menu

Horší to být může

Příspěvek, který jsem přednesl na konferenci Máchův kraj v jazyce a literatuře, která se za hlavního pořadatelství Iva Haráka konala v listopadu 2010 v Ústí nad Labem.

Neckermann a Quelle, ať jdou do prdele! Obchodní dům Máj, pravý Čechů ráj!

Jak jsem se potkal s Máchou a spol.

S Karlem Hynkem Máchou jsem se poprvé potkal asi před třemi lety a už jako de facto se zakázkou. Tehdy jsem začal spolupracovat s Knihovnou K. H. Máchy v Litoměřicích. Byl jsem pověřen sestavovat pro ni informačně-literární bulletin se jménem básníka na titulní straně a vždy jedno číslo ročně jsme mu chtěli zasvětit. Již při tomto prvním pokusu o vlastní vklad k máchovské tradici mě nenapadlo zkoumat Máchu nebo jeho dílo samotné, ale spíše vyhledávat v živé, současné literatuře, resp. spíše v celé šíři kultury a umění i životního stylu něco „máchovského“. Pídil jsem se po něčem, co pracuje s podobnými pojmy nebo tématy jako Mácha, resp. jeho dílo, ale posouvá Máchův odkaz do současnosti. Zajímaly mě přitom především ty počiny, které k Máchovi a jeho osvětí přistupují nekanonicky, netradičně, ideálně laskavě-humorně nebo ironicky, protože pastiš, ironie, sarkasmus a cynismus mi tehdy přišly a asi stále přijdou jako víceméně jediné tvůrčí a pravdivé způsoby, jak přistupovat ke kulturnímu dědictví. Asi proto, že kulturu chápu jako proces neustálého vymílání smyslu, kamenění kdysi živého, někdy dokonce dezinterpretaci a zneužívání. Všechny tyto mechanismy jsou ostatně dobře vidět právě na Máchovi, který byl za svého života nepochopen, nedoceněn, dokonce i po jeho smrti trvalo dlouho, než byl uznán jako osobnost, a když se to povedlo, byl postupně různými generacemi využíván pro deklaraci jejich vlastních postojů a dokonce přesouván z jednoho hrobu do jiného.    

Při rešerši českou literární a kulturně-uměleckou krajinou jsem našel několik děl, které mi konvenovaly. Rád bych vypíchl brněnského básníka Petra Moučku, který velmi vtipně převedl Máj do hantecu a situoval jej do prostředí Brněnské přehrady (Prýglu). Moučkova knížka vyšla samizdatem. Podobný pokus o „transkripci“ Máje představuje dílko mladého bloggera Daniela Bohuslava, který se zase snažil převést Máj do řeči facebookové kultury. Bohuslavova poéma vyšla na jeho blogu, v časopise pro současnou poezii Psím víně a vyjde i v našem bulletinu.

Ještě aktivněji jsem byl nucen pídit se po dostupných dílech v různých médiích jako dramaturg festivalu Litoměřický Tamtam, k jehož pořádání knihovnu vyzvalo město Litoměřice. Zde bylo nutno slevit z nároku na subverzivní potenciál příspěvků. Nejen proto, že pořadatelem mělo být město a celá akce usilovala být oficiální a reprezentativní, ale hlavně proto, aby byl program festivalu vůbec naplněn. Přišel jsem na to, že „k Máchovi“ toho v Čechách (a už méně někde jinde) pro fundování umělecko-zábavné akce moc není.

V průběhu roku 2010 jsem na našem festivalu nebo jinde zhlédl několik nejvýznamnějších máchovských pořadů staršího data vzniku, než byl loňský „máchovský“ rok: Alfréd Strejček za doprovodu klasického kytaristy Štěpána Raka deklamuje Máchovu Márinku. Bára Hrzánová převyprávěla Máj. Pak tu je film F. A. Brabce, opět na motivy Máchovy nejslavnější básně, před ním a po něm vzniklo pár hraných nebo dokumentárních filmů. Vše jmenované za moc nestojí. Nejzajímavějším a mně nejbližším počinem bylo představení pražského Varlénova loutkového semináře Spiknutí astrálu aneb Seance vyšehradská aneb Pouť utajená K. H. Máchy a Václava Hanky aneb Obrysy národní apokalypsy.

Situace, kdy editor a dramaturg v roce 2009, resp. na jaře 2010 pořádá máchovský sborník nebo festival a nemá k ruce nic moc k prezentaci, se v listopadu 2010 zdála trochu nepředstavitelná, protože to vypadalo, že Máchy je všude plno, a to i v živém umění. Nicméně šlo o akce vzniklé ad hoc, u příležitosti výročí, které se tedy většina institucí rozhodla slavit nikoli v jarním termínu (kromě několika, z nichž nejpodstatnější byl máchovský blok IV. kongresu světové literárněvědné bohemistiky a výstava nazvaná Karel Hynek Mácha 18102010. Dvě století české kultury s Máchou kurátorů Dalibora Turečka a Veroniky Faktorové v Letohrádku Hvězda), ale v listopadovém, který je blíže samotnému gro výročí, tedy Máchovu narození. Ministerstvo kultury letos vypsalo speciální grantové kolo na máchovské akce a v listopadu 2010 to skutečně bylo vidět. Iniciativy se z institucí chopila především Obec spisovatelů, ale i Národní muzeum, Národní knihovna a Památník národního písemnictví. Kromě nich ale i knihovny, občanská sdružení a další menší organizace nebo jednotlivci. Šlo ale asi většinou o akce, které se svým ukončením nebudou napříště použitelné pro další uvedení, čili pro příležitost, kdy se za pár let nějaký dramaturg a editor bude opět poohlížet po něčem „k Máchovi“. Jistě s výjimkou velkorysejších, rozsáhlejších akcí: vzniklo divadelní představení na půdě Nové scény Národního divadla Karel_Hynek_Macha.RIP (r. Petr Štindl), které předvedlo Máchu skutečně nekanonicky, jako „emaře“, a skladba Radobyl hudebního skladatele Vladimíra Franze.

Mácha se neslavil jen v České republice, ale i v zahraničí. Česká centra v průběhu roku pořádala autorská čtení českých básníků a prozaiků právě ve jménu máchovského výročí, např. v Londýně. Na konci roku 2010 vyšly reprezentativní publikace jako Mácha Redivivus editorů Aleše Hamana a Radima Kopáče, Kniha o Máchově Máji Dušana Prokopa a Máchovské studie Růženy Grebeníčkové (všechny v nakl. Academia).

Vyšlo i několik ohlasových básnických sbírek nebo próz (Krkonošská pouť. Po stopách Karla Hynka Máchy Zdeňka Susy, Na Vikárce v Litoměřicích Oldřicha Doskočila, Rozčilené cesty K. H. Máchy po hradech spatřených Miroslava Koloce ad.).

Poměrně bizarní věc se podařila v Litoměřicích – místní o. s. Salva Guarda iniciovalo sbírku ve věci instalace kopie Myslbekovy sochy z Petřína na úpatí místní Mostné hory. To je nakonec v celorepublikovém kontextu nejspektakulárnější akcí k Máchovu výročí.

Kam? Tam, s Máchou v báglu

Poměrně častým pojmem nebo kategorií v souvislosti s  letošními máchovskými oslavami je fenomén putování, cestovatelství. Lze ho v posledních letech sledovat překvapivě od knihy pro děti a mládež Básník v báglu Ivony Březinové (2005) přes empatického Poutníka Máchu Jana Čáky (2006) a další publikace. Od letošního jara bylo možno cestovat za literaturou do plenéru právě v máchovských stopách, duchu a s odkazem na něj docela často, iniciativní zde byla především občanská sdružení (děčínsko-labskoústecké o. s. Ze severu) nebo literární kluby. Do největší hloubky šlo jistě o. s. Pilgrim známého chodce Jiřího Zemánka, které šlo v roce 2010 v Máchových stopách až do Krkonoš několik dní. Cesty s Karlem Hynkem Máchou Jiřího Padevěta celé téma víceméně uzavírají a institucionalizují romanticky rozevlátý fenomén v bedekru máchovských poutních míst dle abecedy a s GPS souřadnicemi.

Pokud se ohlédneme za oslavami dvousetletého Máchova výročí trochu obecněji, lze vysledovat několik podstatných věcí:

1. Pokud se nalezne velké téma, i když jde jen o oslavu výročí, tak jak státní, tak nestátní organizace i jednotlivci jsou schopni uspořádat k této příležitosti mnoho akcí. Otázkou zůstává, do jaké míry je kvantita poplatná kvalitě a do jaké míry vzniká ta spousta akcí proto, že je na ně k dispozici grant. Další otázkou v této souvislosti je, kolik akcí je pouze mrtvolným připomínáním tradice a kolik z nich je skutečně živých, současných, mluvících i k aktuálním otázkám a problémům.

2. Literatura je ve svém provozu propojena s jinými médii – o tom svědčí několik máchovských výstav, dva, resp. jeden dokončený filmový dokument, anketa o básníkově podobě atd. Možná bude na základě čím dál těsnější korelace různých médií nutné přehodnotit kategorie grantů vypisovaných nejen ministerstvem kultury. (Např. je komiks blíže literatuře, nebo výtvarnému umění? Komiksáři mohou žádat tam i tam, ale na druhou stranu možná neuspějí nikde proto, že si porotci řeknou, že se mají o peníze ucházet v jiné kategorii...)

3. S tím souvisí aspirace literatury vycházet ven ze své přihrádky – když se z Máchova díla letos vyhmátl nejvíce právě neliterární motiv poutnictví. Je to nutnost ve věku, který příliš nepřeje čtení.

4. Zaměření na chodectví a poutnictví, které bylo vyhmátnuto z Máchova díla, se dá do jisté míry vykládat i symbolicky, a to tak, že česká společnost touží vyjít. Vzdálit se nejen své tradici, včetně té máchovské, ale i posunout se někam dál, do jiného levelu. Kam česká společnost chce dojít a kam dojde? „Tam, tam“ opakoval Mácha v Máji několikrát a my jsme podle toho nazvali náš litoměřický festival Tamtam („tam“ je nejfrekventovanějším slovem skladby, jak spočítal Pavel Vašák, jeden z našich nejpřednějších máchologů). A my nevíme, kde to „tam“ je. Ale víme, že tam není tady, a to je při přehlédnutí aktuální společenské situace docela pozitivní. I když je pravda, že i horší to být může.

(Rkp., listopad 2010)

Foto (pravděpodobně Tomáš Suk) z konference, vpředu zprava: Václav Jindráček, Jiří Škoda, Jiří Koten, Petr Koubek, Róža Domašcyna, v řadě za nimiTatiana Vinarčíková nebo MiroslavaLižbetinová, Ladislav Muška, Jaroslav Balvín, Marek Sekyra, neznámý muž, za nimi stojící Chorobný beletrik a další, neznámí studenti). Více o konferenci

Ukázky

 

Petr Moučka

Prýgl–ráj

V klepetech v cele předběžného zadržení

už Vili lituje

a benga na něj držky cení

a hodně z nich mu tu mlatu schvaluje

ten chlap byl hajzl

nad kterýho není

a přeříz každou babu...

Tak sedí mladej kalósek, špizuje na svý kérky a hle –

ten čas ho vede k přemýšlení –

kam já se v tomto na fotra mýho hrabu

jestli ty baby vůbec za to stojí

každá si lupne

tvářit se ale bude, že je svatá

a já? Do hajzlu!

Copak jsem věděl, že ten chlívák stará

je můj vlastní tata?

Švestky se chlámó, až se za vany držijó

jak kdysi Alexandrovců sbor

To je betálná čurina

to je, vole, dost dobré fór

Vili však nelochčí se

štricló vo stěnu v kameňu tluče

tady se přemýšlí tak jako nikde venku

prostor i klid rozhodně má tu

vo smrti, životě, vo lásce

vo tom, proč synek nezná tatu

a matka nezná oba

vo tom, jak zkurvená je tahleta doba

že všude, kam oko dohlédne, tak nasráno je

až ho to leká

do výše dospělého člověka

A k tomu všemu

měsíc jak řiť si ve tmě svítí

stříbrným ksichtem provokuje

směje se lidskému zoufalství v jeho bytí...

 

Daniel Bohuslav

Máj pro generaci Facebooku

Intermezzo I

Sbor duchů, Jeden hlas přírody a 18 dalších přátel se zúčastní akce „Vilémova poprava.“

Sbor duchů pozval uživatele Vilém do skupiny Smrt – návrat do země.

3. zpěv

Karel Hynek Mácha okomentoval album Krajina.

Události: Vilémova poprava – Dnes v 10:00

Vojenský pluk vede uživatele Vilém.

Přátelé, kteří jsou on-line: 257

Vilém klopí zrak, slza slzu stíhá.

Dav lidí importoval poznámku „Modlitba“ z externího zdroje Bible.

Vilém poslal zprávu „Obžaloba společnosti“ uživateli Bílé obláčky.

Bůh zablokoval účet uživatele Vilém.

Uživateli Učitel češtiny se líbí oxymoron.

Karel Hynek Mácha toto okomentoval:

„Vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit.“

Hrdlička byl označen v albu „Pozdní večer – druhý máj“.

Intermezzo II

Lesy dálné se přidal do skupiny Přírodní téma.

Loupežníci: Je nám líto, že vůdce zhynul! – vůdce zhynul!! – pán náš zhynul!!!

 

4. zpěv

Vítejte v Máji, máte 3 658 nových upozornění.

Žádost o zařazení mezi přátele Karel Hynek Mácha, 10 501 196 společných přátel

Hospodský publikoval odkaz na zeď uživatele Máj.

Karel Hynek Mácha se stal fanouškem Vilém.

Učitel češtiny toto okomentoval: „Subjektivizace epiky“

Karel Hynek Mácha sdílel svůj stav skrze Vilém: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

Hrdlička -> Karel Hynek Mácha: Hynku!

Hrdlička -> Vilém: Viléme!!

Hrdlička -> Jarmila: Jarmilo!!!

 

Dobová kritika označil uživatele Karel Hynek Mácha na fotce Nihilista a epigon Byronův.

Jan Neruda, Karolína Světlá a Jakub Arbes se přidali do skupiny Májovci.

Toto se vám líbí.

Varlénův loutkový seminář

Spiknutí astrálu aneb Seance vyšehradská aneb Pouť utajená K. H. Máchy a Václava Hanky aneb Obrysy národní apokalypsy

(Trochu nečekaně, plna očekávání a v dobré víře, vejde Božena Němcová.)

ABBÉ: Boženko, co tu chceš? Toto je mužská záležitost.

NĚMCOVÁ: Aha. A co ženská otázka?

ABBÉ: To není magie, Boženko, tu vyřešíme později.

NĚMCOVÁ: Aha. (Otočí se na podpatku a klidně odejde.)

K. H. MÁCHA: Nebyla to ona česká spisovatelka?

ABBÉ: Ano, Němcová. Znáte její babičku?

V. HANKA: V životě jsem tu dámu neviděl.

(Připlouvá pytlíkový čaj a zase odplouvá.)

ABBÉ: Je hodina odpoledních čajů. Nejvyšší čas počít seanci. Zaujměte svá operační místa, vy, Hanko, po levici, Mácha po pravici!

ABBÉ: Mocní duchové astrálu, zaříkám vás! Rozevřete oponu hájemství věcí příštích a nechte před našimi zraky defilovat budoucí vůdčí postavy našeho národního života, a zjevte tak ovoce dnešního úsilí na poli české věci!

(Nic se neděje.)

V. HANKA (po chvíli): Vůdčí postavy nepřicházejí…

K. H. MÁCHA: Mé neblahé tušení se stupňuje…

ABBÉ: Znovu vás vyzývám, mocní duchové. Zjevte nám zde, na posvátné půdě Tatry Smíchov, oč vás žádám!

(Nic se neděje.)

K. H. MÁCHA: Mé neblahé tušeníse vystupňovalo na nejvyššístupeň!

ABBÉ (umanutě pokračuje, jeho emoce se budou už jen stupňovat):Potřetí vás – a upozorňuji,že jde o magické číslo – vládciastrálu, volám! Ve jménu českéhonároda – zjevte budoucnost!


vloženo 03. prosince 2010, štítky: Nezařazené

Přidat komentář

Furmulář pro přidání komentáře k článku
(nezobrazuje se)
opište číslo 10

položky označené * jsou povinné


zobrazit všechny články