na úvodní stranu přeskočit menu

Aktuality

Jaroslav Balvín v komponovaném programu Českého středohoří (Litoměřice)

Ve čtvrtek 26. 7. od 20.30 spolu s písničkářem Lukášem Trněným v klubu Jemafor, Mrázova 31 v Litoměřicích. Plakátek akce najdete zde.

15.07.2012, jb

Jaroslav Balvín na Knižním malotrhu v klubu Cross (Praha)

V neděli 10. června 2012 proběhne v holešovickém klubu Cross prezentace malých nakladatelů spojená s autorskými čteními. Balvín vystoupí v 16.00. Více o akci najdete zde.

23.05.2012, jb

Druhá knížka Jaroslava Balvína v Domě čtení

V pražském Domě čtení uvede v úterý 13. prosince Štěpán Kučera novou knížku Jaroslava Balvína Lásko, teď!

Autor navazuje na styl své prozaické prvotiny Mácha: Deníky. Turistický průvodce, která získala jednu ze tří nominací na Cenu Jiřího Ortena 2010. Příběh je zasazen do současných severních Čech a navazuje na tradici tzv. severočeské literární školy, především na dílo Vladimíra Párala. Podobně jako v prvotině si pohrává s citacemi z české i světové literatury, ale také z písniček a filmových dialogů.

Večer v Domě čtení začíná v 18 hodin, Balvínovo čtení doprovodí hrou na harmoniku a zpěvem svých písniček Hana Lundiaková. Účast přislíbil také Vladimír Páral, jemuž autor knihu připsal.




Následující dva dny zveme na mimopražská čtení z nové knížky:




Středa 14. 12. 2011 – Litoměřice, Knihovna K. H. Máchy (Mírové náměstí 26) v 18 hodin




Čtvrtek 15. 12. 2011 – Ústí nad Labem, Café Bárka (Prokopa Diviše 5, vedle kina Hraničář) v 18 hodin

10.12.2011, nb

Maharádža Jogi Mokšanand aneb Inženýr Jan Müller se vrací

ČRo3-Vltava uvede radiodokument Jaroslava Balvína

V neděli 31. 7. od 19:00 uvede Český rozhlas 3-Vltava v premiéře radiodokument Jaroslava Balvína o svérázném guruovi jógy. Ing. Jan Müller (narozen 14. 2. 1941 v Praze, www.yogimokshanand.org) onemocněl rakovinou. Rozhodl se vyléčit ji jógou, a v roce 1982 odjel do Indie. Nejen že se tam uzdravil, ale dosáhl osvícení. V roce 2003 se vrátil do Čech a pokouší se zde změnit západní civilizaci. Jejím lákadlům a nástrahám však pravidelně podléhá.

Po odvysílání dokumentu (stopáž cca 45 minut) následuje beseda s jeho autorem a protagonistou moderovaná Gabrielou Albrechtovou–Pályovou, která se na titulu podílela střihem a dramaturgií. Ukázka z radiodokumentu je na Soundcloudu. Po odvysílání v premiéře bude titul viset jako stream jeden týden na webu Čajovny.

19.07.2011, jb

Laudatio na knížku Mácha: Deníky

Laudatio na knížku Jaroslava Balvína Mácha: Deníky přednesené při udílení Ortenovy ceny 2011

Všechny tři nominované knihy na Ortenovu cenu byly při slavnostním vyhlášení na veletrhu Svět knihy představeny laudatiem. Knížku Jaroslava Balvína představil Tomáš Kubíček, vedoucí katedry bohemistiky FF UP v Olomouci, těmito slovy:

Ono to není jen tak, vklouznout do bot Karla Hynka Máchy a vypravit se s ním do kraje, který mu byl připsán. Hrozí tu adorace, koktavé přiznávání se krajinou, jistota naučných stezek, které ale vždy vedou bezpečně tak, aby to podstatné či vzácné zůstalo skryto; ale hrozí tu i Mácha sám, svou monumentální přítomností. Jenomže Mácha tu zůstává a je třeba se s ním čas od času vyrovnávat. Ostatně, jak kdesi napsal Jan Mukařovský: „Každá generace má právo na vlastní zodpovědnost pojmenovat znovu smysl Máchova díla.“ Mácha má totiž schopnost vypovídat něco o nás. No, a Jaroslav Balvín do toho šel. Do Máchova kraje, do Máchy, do dnešního smyslu jeho díla. Sám za sebe, ale současně tak trochu i za svou generaci. A to, že tak učinil fikcí a ne vědeckou studií, mu slouží ku prospěchu: vydáváme se do prostoru experimentu.
Jako mapu pro své putování přijal Balvín Máchovu výzvu deníkem. A svým psaním ukazuje, jak dobře ovládl pravidla žánru a jak přesně je dokáže používat. Dialog tu spolupracuje s myšlením, reflexe s okamžikem, paměť tu váhavě postává v přítomnosti, budoucnost je nejasná a snad by ani nemusela přijít. Svět se rozpadá mezi erotická dobrodružství a pitky a samozřejmě do reflektovaného psaní o erotických dobrodružstvích a pitkách. Epická zkratka tu kreslí tušené pozadí životních dramat, z nichž v popředí zůstává jen pachuť zvětralého vína a na patře nepřesná vzpomínka na něco, co se snad událo, nebo se to také událo jinak, nebo také vůbec ne. Výsledkem je turistický průvodce (jak ostatně zní podtitul knihy), ve kterém se ale nikam nejde, ve kterém se jen tak mimochodem a s vyčerpávajícím nasazením nežije.
Autorův hrdina, náš průvodce krajem, je kreslen s nelaskavostí až mistrnou. Utápí se v balastu, v sebevzhlíživé slepotě, předvádí svou nemilosrdnou ironii, která však ironizuje především jej samotného. Jaksi se ale z tohoto světa vytratil Karel Hynek, redukován na povrchnost, přeměněn na topografický symbol a vlastně nehledán – protože proč taky. A v tuto chvíli mi Balvínova kniha přerůstá v něco, co opatrně nazývám generační výpovědí. A Balvín ji nevnucuje, nehlásá ji jako pravdu, jen tak nenápadně a úkosem o ní svědčí. Deník, spojující nás s přítomností, v němž vzpomínky jsou nejasné a budoucnost nezřetelná, se ukazuje jako důsledek rozhodnutí mnohem významnějšího: Rozhodnutí vydat zprávu o světě, z něhož se vytratily hodnoty a v němž zbytnělo ego. Ta zpráva mne netěší, ale jsem za ni vděčný. I z toho důvodu bychom, zdá se mi, měli číst Balvínovu knihu s rozmyslem.

22.06.2011, nb

starší 3. novější